Proč děláme i věci, které nám škodí

Každý z nás má svůj vlastní specifický životní styl. Většinou volíme takový, který nám nejvíce vyhovuje. Jen málokdy se však stane, že je zároveň pro nás i tím nejlepším. Mnohdy máme takové zvyky, o kterých víme, že nám v dlouhodobém horizontu ubližují, avšak přesto s nimi nejsme ochotni přestat.

 

 

Zdaleka nejÄastÄ›jším je kouÅ™ení. To má tu nevýhodu, že tím ubližujeme nejen sobÄ›, nýbrž i lidem ve svém okolí. Bylo již podrobnÄ› popsáno, jaké následky mohou být u „zprostÅ™edkovaného kouÅ™ení“, a že jsou mnohdy horší, než u toho klasického. Mimo jiné je to jedna z příÄin rozmachu dÄ›tského astmatu.

 

Zdálo by se tedy, že bychom s tímto zvykem mÄ›li co nejrychleji pÅ™estat. Koneckonců, naprostá vÄ›tÅ¡ina z nás chce žít co nejdéle, nehledÄ› na to, že nechceme ubližovat ostatním, zvláštÄ› pak ne dÄ›tem. PÅ™esto je stále kuřáků ve spoleÄnosti naprostá vÄ›tÅ¡ina, a to ani není Å™eÄ o jiných zvycích, které nás ohrožují zase jiným způsobem.

 

 

Je celkem zajímavé se podívat na to, proÄ jsou lidé ochotni si ubližovat. Tím hlavním důvodem je okamžité potěšení. Náš mozek je totiž nastaven tak, aby upÅ™ednostňoval krátkodobý benefit pÅ™ed tím dlouhodobým. Pokud nás tedy cigareta uvolní, je to pro nás mnohem vÄ›tší motivace, než to, že za nÄ›kolik let můžeme dostat rakovinu. Tedy vÄ›tÅ¡inou až do chvíle, než onen moment nastane. Pak už ale bývá pozdÄ› litovat.

 

To samé platí i o jedení tuÄných, smažených Äi jinak nezdravých jídel, trávení dlouhé doby u poÄítaÄe a mnoha dalších vÄ›cí. Onen krátkodobý příliv dopaminu, který nám tyto aktivity poskytují, je pro naÅ¡e tÄ›lo příliÅ¡ na to, aby jej dokázalo ignorovat v zájmu nÄ›jaké vzdálené hrozby, která se může a nemusí naplnit.

 

AvÅ¡ak aÄkoliv nám toto nastavení pomáhalo v dávných dobách, dnes je spíše na obtíž. Proto bychom si mÄ›li uvÄ›domit, proÄ vlastnÄ› tyto vÄ›ci dÄ›láme (že jde o pouhou chemickou reakci naÅ¡eho tÄ›la), a zda nám to za to skuteÄnÄ› stojí.