Moje zvířata

Jsem taková, že mám ráda zvířata. Nedokážu si představit, že bych měla domov a neměla bych tam ani jedno zvíře. I když nebydlíme ve velkém domě, tak jsem si do domečku pořídila dvě malé kozičky a jednu ovečku. A taky mám ještě dva psy a křečka. Ani nevíte, je ta to je zábava a sranda, protože opravdu mnoho lidí neví, když to nemá doma, že je to veliké potěšení, ale také jistě starost. Proto jsem si někdy říkala, jestli jsem to s tím mi zvířaty přehnala, protože mi na ně nezbývá už moc času, jako jsem mívala kdysi. To, protože se mi narodilo malé dítě.

Ale rozhodně nepatřím k těm lidem, kteří by se svého zvířete vzdali jenom kvůli tomu, že mají dítě. A tohle tedy u mě rozhodně nehrozí, všechna zvířata jsem si nechala a učím to i svého syna, aby zvířátka miloval stejně tak jako já. A jsem ráda, že můj syn má rád také zvířata. Protože když to tak vezmu, kdo nemá rád zvířata, tak také samozřejmě nemá rád lidi. Baví mě, kdy si třeba můžu se svými zvířaty hrát. Že mě to vždycky úplně uklidni a podle mého názoru dotek zvířete mě opravdu dokáže uklidnit a má to také relaxační účinky. Tohle jsem také slyšela, proto také existují canisterapie anebo hipoterapie.

Je to léčba koňmi a psi. Mě tohle opravdu hodně baví a jednou jsem zkoušela také hipoterapii na vlastní kůži a musím uznat, že je to velice příjemné. Úplně se vám při hipoterapii uvolní svaly a vy myslíte jenom na teplá záda koňského hřbetu. Baví mě to a myslím si, že je opravdu hodně lidí, kteří potřebují terapii zvířaty, protože se jim to vyplatí a budou více klidnější a pomůže jim to třeba při jejich postižení. A věřte, že pokud i vy byste chtěli nějakou péči zvířetem, tak můžete. Také zvíře, které je na to cvičené, tak je drahé, neboť jeho výcvik trvá klidně i pět let, aby bylo zvíře skvěle naučené, aby sneslo na sobě kontakt cizích lidí.